Tragický příběh lásky a ztráty u starého javoru v Jizerských horách

Pověst o starém javoru u Mariánskohorských bud je příběhem lásky, bolesti a ztráty, který se stal součástí hlubokých lesů Jizerských hor. Příběh vypráví o dvou mladých lidech – Johannovi a Anně – jejichž osud byl navždy spojen s mohutným, letitým javorem, který ještě dnes stojí blízko Protržené přehrady na bílé Desné.

Láska na první pohled

Johann byl synem chudého dřevorubce, jehož rodina žila skromně v malé chatě na okraji lesa. Měl ruce zocelené prací a tvář pokrytou jizvami z let strávených v lesích. Navzdory tvrdému životu byl Johann vnitřně laskavý a citlivý, měl rád přírodu, a právě v lesích se cítil nejvíce doma. Když potkal Annu, dceru váženého obchodníka z nedalekého městečka, připadala mu jako zjevení. Anna byla krásná a měla jemné způsoby, jaké se u dívek z její společenské vrstvy očekávaly, ale její oči byly plné života a nezkrotného ducha.

Jejich první setkání proběhlo na jarmarku v Liberci, kde Anna pomáhala prodávat různé tkaniny a látky, zatímco Johann s otcem nabízeli dřevo. V záplavě lidí si náhodou zkřížili pohledy a mezi nimi okamžitě přeskočila jiskra. Johann se Anny nesměle zeptal, zda by si s ním nechtěla projít městem, a ona bez váhání souhlasila. Strávili spolu několik hodin, které se pro oba staly začátkem osudového příběhu.

Tajná setkání u mohutného javoru

Anna a Johann věděli, že jejich láska není jednoduchá. Annina rodina byla bohatá, zatímco Johann byl prostý dřevorubec, a jejich vztahu by rozhodně nebylo přáno. Proto se scházeli tajně, daleko od zvědavých očí, a jejich schůzky se odehrávaly u velikého javoru v lese. Tento strom, silný a letitý, působil, jako by všechno věděl a chápal jejich tajemství. Johann se Anně vždy svěříval o své touze po dobrodružství, o svých snech, a Anna mu na oplátku vyprávěla o světě, který dosud nepoznal.

Jejich setkání se stala rituálem; pokaždé, když se setmělo, vydali se každý ze svého domova do hlubokého lesa, kde čekali, až se měsíc schová za mraky, aby je nikdo nespatřil. U jejich stromu si pak slibovali věčnou lásku, snili o společné budoucnosti a byli rozhodnuti překonat všechny překážky. Johann se přísahal, že pro Annu udělá cokoli, a Anna věřila, že jednou jejich láska zvítězí nad všemi nepříznivými okolnostmi.

Temná předzvěst – válka přichází

Avšak časy se měnily. Do kraje dorazily zprávy o hrozící válce. Všichni mladí muži z vesnice byli povoláváni do armády, aby bránili svou vlast. Johann věděl, že se tomuto osudu nevyhne, a přesto se pokoušel před Annou svou obavu skrýt. Jednoho večera, když se opět sešli u svého javoru, se Johann odvážil vyprávět o tom, co se blíží. Anna zesmutněla, protože věděla, co válka znamená – odloučení, nebezpečí a nejistotu. Slíbili si, že bez ohledu na to, co se stane, budou si navždy věrní.

Johann byl povolán k odvodu a ještě poslední noc před odjezdem se vydal do lesa, aby se rozloučil s Annou. Pod jejich milovaným javorem jí podal skromě zdobený, ale hezký šátek, který mu kdysi dala jeho matka. "Budu tady pro tebe navždy" zašeptala Anna a slíbila, že na něj bude čekat, ať se stane cokoli.

Osudové setkání po válce

Léta plynula a Johann prošel mnoha boji, viděl krutosti války, o kterých si nikdy nepředstavoval, že by byly možné. Jediné, co ho drželo naživu, byla vzpomínka na Annu a jejich sliby pod jejich javorem. Po letech se konečně vrátil do svého rodného kraje. Zjistil však, že jeho domov i lesy kolem byly zpustošené a mnoho lidí, včetně jeho otce, přišlo o život.

Johann se vrátil k javoru, kde doufal, že se znovu setká s Annou. Avšak místo ní našel u stromu jen starý šátek, který kdysi Anně daroval. S hrůzou zjistil, že zatímco on bojoval ve válce, Annina rodina se rozhodla dceru provdat za bohatého obchodníka z Liberce. Anna se odmítla podřídit rodinnému tlaku a utekla do lesů, kde čekala, že se Johann vrátí. Ale když se ani po letech nevrátil, začala se Anna trápit a ztrácela víru.

Johann se tedy vydal do lesa hledat Anniny stopy. Procházel známými místy, doufaje, že ji někde najde, ale postupně zjišťoval, že mu les zůstává tichý a tajemný. Konečně, jednoho večera, zašel hlouběji než kdykoli předtím a objevil místo, kde spatřil malé lesní oltáříky, které Anna zřejmě vytvořila, zatímco čekala na jeho návrat. Uvědomil si, že se trápila, až jednoho dne zmizela v lesích navždy.

Zlomený Johann a osud mohutného javoru

Zlomený Johann se k javoru vracel stále častěji. Sedával pod ním a vzpomínal na Annu, na jejich sliby a lásku, kterou jim válka vzala. Javor byl teď jeho jediným společníkem, ale zároveň němým svědkem tragického příběhu jejich lásky.

Jak čas plynul, Johann se dožil vysokého věku, ale nikdy se neodhodlal opustit lesy. Místní lidé si na něj zvykli jako na podivína, který neustále bloudí lesem a šeptá jméno své dávno ztracené lásky. Jednoho dne ho už nikdo nespatřil, jako by se les stal jeho posledním útočištěm.

Duchové v lese

Po Johannově smrti začali lidé vyprávět, že kolem starého javoru občas spatří mlžné postavy. Tvrdí, že viděli stíny mladého páru, jak se objímá pod letitým stromem, nebo že slyší tiché hlasy, které se nesou mezi stromy.

Javor se mezitím stal symbolem věrnosti a vzpomínek. Dnes už je jeho kmen částečně shnilý, větve jsou pokryté mechem, ale stále stojí na svém místě jako připomínka lásky, která přetrvala i smrt.

Johann a Anna se tak stali navždy spjati s lesy Jizerských hor, jejich duchové bdí nad místy, kde kdysi byla jejich láska silnější než všechny překážky.

A kde je starý javor dnes?

Němý svědek této nešťastné lásky stojí dodnes nedaleko křížku u Mariánskohorských bud. Pokud budete stát před křížkem, dáte se doleva do lesa a zhruba 30 metrů mírně do kopce strom najdete. Je tam zvláštní ticho. Za podzimních, bezměsíčních nocí tam můžete slyšet tichý pláč. Je to pláč Anny, která se tam, pod stromem této nešťastné lásky utrápila.

To je on, starý javor, němý svědek dávného lidského neštěstí...